 |
obsah předchozí část následující část |
Bestiář |
Takemikazuči
Bůh hromu a mečů. Z krve, odkapávající z čepele, se také narodil. To když Stvořitel Izanagi uťal hlavu Kagu-tsuchimu, bohu ničivého plamene, který při příchodu na svět spálil svou matku Izanami.
Z krve Izanagiho syna a z meče, který je považován za jejich otce (a jehož jméno znělo buď Ame-no-ohabari nebo Itsu-no-ohabari) vzniklo několik nových bohů, jak vypráví mýtus Kamiumi; Takemikazuchi-no-o-no-kami, taktéž zvaný Kashima (podle svého největšího chrámu), případně Takefutsu no kami nebo Toyofutsu no kami, nebyl ani sám, ani první, ani nejdůležitější. (Původně dokonce ani nebyl tím, za jakého je dnes považován a uctíván. Patřil klanu Ō, dohlížel na plavby po moři. Jako patron svých úspěšných lidí se pak skrz politiku a historii dostal až na vysoká místa.)
Zásadní úlohou Takemikazučiho (jak můžete pozorovat na přiloženém obrázku) je krotit velkého sumce Namazu, odpovědného za japonská zemětřesení. Kdysi dávno byl ale Nebešťany a svým ostrým otcem vyslán na Zemi, aby se utkal s místními bohy. Ona tedy Amaterasu určila k výpravě jak Itsu-no-ohabariho, tak Takemikazuchiho, ale někdejší Izanagiho meč se z úkolu vyvlékl a svěřil jeho splnění plně synovi. Ten, doprovázen (nebo na palubě) bohem/lodi Ame-no-torifune, přistál na pobřeží Izuma. Vznesl na kraj nárok. Místní bůh Ōkuninushi nechal o požadavku rozhodnout své dva potomky; zatímco Kotoshironushi se k odstoupení přesvědčit nechal, Takeminakata nejprve poměřil s Takemikazuchim síly. Ten zápas – obvyklý božský souboj proměn – je dnes považován za první zápas sumo.
Jiné vyprávění přisuzuje při téhle operaci bohu hromu jako partnera válečné božstvo jménem Futsunushi. Vynechává historku s Takeminakatou, informuje o odstoupení Ōkuninushiho výměnou za palác a důchodové zajištění, a přidává zlého hvězdného boha Ama-tsu-mika-boshiho, který oběma nebešťanům vzdoroval nejdéle.
Obrázek Takemikazučiho, střežícího sumce Namazu Unknown author / Public domain
16.8.2020
ǂká̦gára
Bůh blesku, o němž si jihoafričtí Sanové vypráví, že se jednou pohádal se svým švagrem ǃHãunuem, chtěl od něho odvést svou sestru. Švagr se do něho pustil blesky, ǂKá̦gára odpověděl stejnou zbraní. Úspěšněji. ǃHãunu skonal v utichajícím řevu hromu, vítěz za stejného přírodního zvuku pouze usnul. Oba se pak dostali i na nebesa současná, jméno vítěze přestřelky nese transneptunické těleso (jedna z planetek, nalezených v prostoru za oběžnou drahou Neptuna), jméno poraženého jeho menší souputník.
16.8.2020
Namazu
Opravdu velký sumec, který se převaluje v bahně pod japonskými ostrovy a podobně jako jiná tamní ryba, Jinshin Uwo, tím působí otřesy země. Aby k nim nedocházelo, je Ōnamazu pod permanentním dohledem boha hromu Takemikazučiho; i božská pozornost, byť podpořena kamenem, kterým hlídač sumce zatěžuje, ale bohužel někdy ochabne.
Zdálo by se, že ničivého tvora bude provázet pouze hrůza a strach, přesto ale i takovému se dostalo úcty. V období Edo, tedy v polovině devatenáctého století, kdy pro sérii velkých zemětřesení získali sumec a jeho strážce na vážnosti, spojovali chudí lidé (kteří při otřesech ztráceli mnohem méně, než jejich bohatí páni) Namazu s yo naoshi, obnovou světa, při níž i oni budou odměněni. Nebezpečná ryba tedy i ve víceméně lidské podobě kráčela po zemi a rozdávala bohatství (nebo aspoň naději).
23.8.2020
Punga
Mořský bůh, jehož jméno v maorštině znamená kotevní kámen, a který se stal praotcem žraloků, rejnoků, ještěrů (jejichž přímým předkem je ovšem Pungův syn Tū-te-wehiwehi) a všech podivně vyhlížejících tvorů. Sám je potomkem Tangaroy, aspoň většinou se tak říká. Existuje ovšem i vyprávění, v němž jsou za Pungovy rodiče označeni Rangi-potiki a Papatūānuku, tedy Nebe a Země.
23.8.2020
Marmennil
Malý mořský vodník s dlouhými prsty, který rád škádlíval rybáře z Faerských ostrovů. Tahal za vlasce, přetrhával je, věšel na háčky mořskou trávu. Jednou se ale chytil sám.
Z moře ho vytáhl rybář z Elduvíku jménem Anfinnur. Věděl, co si s nečekaným úlovkem počít, okamžitě nad hastrmanem udělal rukou kříž, čímž se démon tak ocitl v jeho moci a musel pak lidem z vesnice pomáhat při lovu. Jen bylo před každým vyplutím nutno Marmennila zajistit znamením kříže. Čteme si v lidové slovesnosti, pročež je zřejmé, že po dlouhých letech nedobrovolné služby na tohle jednou (pro nepříznivé povětrnostní podmínky) rybáři zapomněli, a vodník situace okamžitě využil. Jak je také zvykem, od té doby ho už nikdo nespatřil.
23.8.2020
de Pok
Fríský démon, schovávající se ve slámě. Známkou jeho přítomnosti v balíku suchých stébel je černá skvrna, to jak se ho snažil Pok zapálit.
23.8.2020
Vertumnus
Ve světě podle Říma měl tento bůh nejprve na povel roční období. Při střídání vegetačních cyklů s charakteristickými povětrnostními prvky se osvědčil, takže se stal patronem všech změn. Uctíván byl Vertumnus, který do Říma přišel nejspíš s Etrusky, spolu se svou manželkou Pomonou; dárci květů a strážci ovoce proto zůstal v myslích zpodobnitelů i příslušný vzhled. Jako bůh změn se sice pevně dané podobu dlouho držet nemohl, starověcí i pozdější umělci nám ovšem prodali svou představu mladého muže, vybaveného rohem hojnosti a věncem obilných klasů.
30.8.2020
Áté a Lity
Když jednoho krásného dne podlehl jejímu vlivu sám Zeus, znamenalo to že oficiální kariéra bohyně klamu a zaslepenosti, právě skončila. Vládce bohů a lidí se dlouho nerozmýšlel – to nemíval ve zvyku – a jen se probral, vyrazil Áté z olympského společenství. Dolů na Zem, jak jinak. Tady se ovšem uchytila, plíží se za lidmi a působí zlo.
Zeus často vyhazoval provinilce (nebo osoby neoblíbené) vlastnoručně, naštěstí pro nás při té akci tak sebou Áté strhla i své sestry, bohyně prosby Lity. Můžeme (a měli bychom) se je v případě napadení klamem se na ně s prosbou obrátit. Naneštěstí pro nás nedopadly tak dobře jako ona, po pádu zchromly a proto se přibelhají později než potřebujeme. Navíc ještě šilhají, takže občas dorazí někam jinam. Ale pomoc od zaslepenosti dokážou.
Matkou zlé i hodných je bohyně sváru Eris, skromně otce nezmiňující. Anebo naopak, všechny jsou potomky Dia, který se sice k dcerám přiznal, ale rodičku zapřel.
30.8.2020
Hermafrodítos
Robert Graves naznačuje, že mladík s výraznými ňadry, vykazující známky obou pohlaví, je obrazem posvátného krále, zaskakujícího v matriarchátu za Velkou matku, nám musí stačit, že – jak prozrazuje jméno – šlo o syna Herma a Afrodity. Pohledného mladého muže, do něhož se zamilovala nymfa Salmakis. Zoufale, jak je v řeckých mýtech běžné. Když pak její idol jednou vstoupil do jejího pramene, aby se vykoupal, využila situace, pevně ho objala a vyprosila si na bozích, aby z nich učinili jedno tělo. Stalo se tak, a od té doby každý muž, který se té vody napil, stal se aspoň zženštilým, když ne rovnou tvorem oboupohlavním.
Už kolem roku nula se ale Vitruvius snažil tento mýtus vysvětlit mnohem střízlivěji. Podle něho zženštilost, získaná pitím vody z halikarnasského zdroje v tomto případě označovala pouze zjemnění barbarských mravů pod vlivem řecké kultury. Podobné reakce okolí (obvykle starších generací) konečně známe dobře i dnes.
30.8.2020
Thalassa
Staří Řekové (nebyli v tom pochopitelně sami) oblékali své okolí do srozumitelných tvarů, proto se antropomorfní podoby dostalo i (Středozemnímu) moři.
Narodilo se, stejně jako Gaia (Země) a Úranos (Obloha) bohu čistého světla Aithérovi a představitelce jasného dne Hémeře. Vstoupilo – radši už opustíme střední rod rodného jazyka a podržíme se řeckého (původem ovšem ještě staršího) originálu – tedy vstoupila do partnerského svazku s dalším sourozencem a dalším představitelem moře Pontem, a stala se tak matkou psohlavých Telchinů, ryb a dalších obyvatel moře. Spolu s ním ale také později ustoupila úspěšnějším a mladším božským párům: Ókéanovi s Tethys a Poseidonovi s Amfitríté. Jméno jí zůstalo, přetrvala tak aspoň v alegoriích. Vynadat nepřívětivé vodní mase lze prakticky beztrestně: já to přece tak nemyslel, věřte, že to T bylo opravdu malé.
Jako podstatu moře samého lze Thalassu v určité akademické úvaze považovat (a někteří tak učinili) za matku Afroditinu; do vln moře padly Úranovy genitálie a z vln bohyně lásky vystoupila.
Mozaika s Thalassou a rybářem je dnes ke spatření ve sbírkách Antakya Archaeology Museum, foto Dosseman / CC BY-SA
6.9.2020
Ferusa
Dcera Nérea a Doris, mořská nymfa. Jiná dívka toho jména se podle římského polyhistora Hygina, bývalého otroka a pozdějšího knihovníka, autora mnoha dnes už jen citovaných děl, počítá mezi Hóry. Římská triáda (v někdejším povídání o Hórách neuvedená) zahrnuje kromě Ferusy (představující majetek),také Euporii (hojnost) a Orthosii (blahobyt).
6.9.2020
Fonoi
Personifikace vraždy, synové bohyně sváru Eris.
6.9.2020
Kâ'lanû Ahkyeli'skï
Obávaný zlý duch, který krade srdce nemocným a umírajícím. Neviditelný při svém upířím hodování, ohnivý démon, letící na planoucích křídlech vzduchem za svistu větru s krákoráním krkavce (odtud jméno), nebo shrbený vrásčitý stařec či stařena. S každým srdcem, které Krkavcův výsměch pozře, si démon prodlouží vlastní existenci o jeden rok.
Uloupený orgán odnáší do svého domu, kde si je připraví běžným způsobem, nejde tedy o žádnou metaforu, byť na těle oběti nezůstanou žádné známky útoku. Potvrdil to například jeden mladý lovec, který kdysi zabloudil při lovu a musel vzít za vděk noclehem u starého páru, z něhož – jak v noci zjistil – se vyklubal pár srdcežravých démonů.
Čerokéz samozřejmě, jak je v takových situacích zvykem, předstíral hluboký spánek, takže zlo, které je na nižších úrovních síly a moci jednoduché a hloupé, ho nepovažovalo za hrozbu. Host tak bez problémů přečkal do rána a po skrovné snídani (kukuřičná kaše, to víš, maso nemáme, kde bychom k němu přišli) mohl vyrazit domů do vesnice. A vrátit se v čele trestné výpravy.
Svým obětem nepřináší démon úlevu, ale mučivou bolest. Někdy člověka i shodí z postele na zem. Pokud je nemocný v péči lékařů nebo léčitelů, mívá Výsměch práci ztíženou, přesto se snaží a někdy dokáže uspět. Kouzelník ovšem dokáže útočícího démona užitím správného zaříkání či lektvaru nejen zviditelnit a tím zahnat, ale též ho tím do sedmi dnů zabít. K takovému zásahu došlo pravděpodobně i v případě ztraceného lovce, protože když Indiáni po týdnu k domku dorazili, našli oba Výsměchy mrtvé.
Démonovo vlastní srdce má, pokud jde o prodlužování existence, mnohem větší účinek, než ta, která pozře, proto se na tělo mrtvého Kâ'lanû Ahkyeli'skï ostatní čerokézští démoni a čarodějnice, kteří se ho jinak obávají, vrhnou, aby se jednak pomstili, jak slaboši často dělají, jednak sebrali žádaný orgán.
13.9.2020
Ani-Hyuntikwalaski
Aniyvtiqualosgi, Ani-Yuntikwalaski, Anihyu-tikwalaksi, Ani′-Hyûñ′tĭkwălâ′skĭ a několik dalších, podobných jmen či spíš přepisů a výslovností, čerokézština není jazyk jedné vesnice, má řadu dialektů (a množné číslo tvoří předponou ani-, takže už víte, jak označit jednotlivce následujícího rodu).
Obvykle mají severoameričtí bouřkoví démoni podobu ptačí. Ne tak u Čerokézů, pro něž jsou na nebi sice žijícími, hrom a blesk spravujícími, ale přesto lidmi. Přesněji humanoidy. Někde se věří, že patří mezi potomky kukuřičné bohyně Selu, jinde rozlišují Seluiny Hromové chlapce od Anihyvdagwalosgi; ti první náleží božskému prostoru, ti druzí našemu světu a jeho povětrnostním podmínkám.
13.9.2020
Ustû’tlĭ
Čerokézové odhalili toto zajímavé zvíře v Cohutta Mountains, horském hřbetu, zdobícím Georgii. Had s chodidly, prozrazuje jméno. Doslovné: i když u ostatních tvorů, člověka v to počítaje, udržují šlapky v bezpečné vzdálenosti od vlastního těla nohy, tento plaz je opravdu vybaven toliko tímto zakončením. Jeho chodidla mají tvar trojúhelníku a schopnost pevně přilnout k povrchu. Při pohybu pak Ustû’tlĭ připomíná obrovskou píďalku.
13.9.2020
Uw’tsûñ’ta
Hadovitý obyvatel severokarolinské řeky Nantahala. Obrovský, obávaný. Tak obrovský, že, když se plazil přes kopce, halila se údolí do tmy. Tak obávaný, že jak se v kraji objevil, lidé se raději odstěhovali.
13.9.2020
Neshanu Natchitak
Tohle věděli Arikarové: Obři, které přivedl na svět, se Nejvyššímu náčelníkovi Nišanú Natčitakovi nijak zvlášť nepovedli. Neposlouchali a bouřili se. Proto je spláchl velkou vodou. Ne všechny, několik (vzrůstem ne až tak velkých) proměnil v kukuřičná zrna a schoval do jeskyně, aby je zasel, až potopa světa opadne.
Když voda zmizela, opravdu tak učinil. Na zemi i na nebi. Z klasu plodiny, kterou pěstoval tam nahoře, potom vystoupila Matka kukuřice a došla si do podsvětí pro národ Arikarů, aby je za pomoci jezevce a krtka vyvedla na světlo světa. Přes tři překážky – jezero, propast a hustý les – je doprovodila na místo určení. Pak se vrátila k Nejvyššímu náčelníkovi, brzy ji ale Neshanu musel poslat v roli učitelky zpět, protože lidé si nevěděli se svou existencí rady a začali se chovat podobně hloupě, jako jejich předchůdci.
20.9.2020
Chibiabos
Správce říše mrtvých. Té říše, jejíž existenci si odvodili Indiáni kmene Potawatomi. Než se jím stal, býval Čibiabos bratrem (někdy dvojčetem, jindy mladším nebo dokonce adopotovaným) hrdiny Nanabuše. Postavil se do cesty zlým vodním duchům a ti ho zabili; oživit se ho nezdařilo a tak se mu dostalo téhle vážné a vážené funkce. Na rozdíl od jiných podsvětních vládců je to ale panovník přívětivý a klidný.
Ačkoliv jeho jméno znamená Králičí duch, bývá považován za duši vlčí a podobu této šelmy na sebe také brával.
20.9.2020
Tiikuywuuti
Matka veškeré lovné zvěře, krásná dáma v masce, o jejíž intimní přízeň prosívali neúspěšní hopijští lovci.
20.9.2020
Habergeiß
Démonický pták žlutého nebo červeného peří, prý ve službách samotného ďábla, který létá Tyrolskem a věští smrt. Toho, kdo zkusí jeho děsivé volání napodobit, roztrhá na kusy. Vyprávějí o něm, že saje krev, a taky, že mívá tři nohy, dvě v normální pozici, třetí mu vyrůstá z hrudi.
Někdy vystupuje v podobě stejným počtem končetin opatřeného kozla s koňskými kopyty, a pak se mu také říká Habergoaß. Vyskytuje se (dnes v podobě maškary) ve společnosti Percht (chodících vesnicí na svatého Mikuláše), na zádech velký koš, do něhož sbírá neposlušné děti.
V Korutanech, ve Feldkirchenu a v Reichenau se objevuje jako ošklivá stará čarodějnice v otrhaném oblečení, vybavená vidličkou, která se v čase večeře snaží z okna dosáhnout tím nástrojem na stůl. Vydává přitom různé zvířecí zvuky. Od domu ji spolehlivě odežene znamení bílého kříže na dveřích.
Snímek masky v muzeu ve Zwieselu Wolfgang Sauber / CC BY-SA
27.9.2020
Latawiec
Polský větrný démon několika funkcí a několikerého původu, všechny pochopitelně přinesl čas.
Ďábel. Duše nekřtěňátka. Duše nečekaně zemřelého. Černý pták s lidskou tváří. Člověk s křídly. Černý pták, beroucí na sebe podobu pohledného muže, aby sváděl nerozumné dívky. Létající ohnivý had, který přináší hospodáři peníze a obilí. Vyberte si.
Přilétá často v bouři, ale sám si musí dávat pozor, aby ho nezabil blesk; přírodní elektrický výboj má u našich severních sousedů fatální následky i pro některé vodníky.
27.9.2020
Plon
Hospodáříček Lužických Srbů. Přilétá v podobě ohnivého draka nebo koule, podobně jako pjeněžny zmij. Stejně jako on, i plon přináší do stavení kromě obilí rovněž finanční hotovost. Ve shodě s příbuznými, obsluhujícími jiné Slovany, také není vlastnictví a spolupráce s tímto plivníkem bez nebezpečí. O tvora, jenž nejraději sídlí na půdě (do domu se dostává komínem) je nutno pečovat, předkládat mu vhodnou stravu (potrpí si na proso se sirupem a sladké mléko). Očekávejte i velké potíže při pokusu se démonického stvoření, které se rádo mění ve zmoklé kuře, zbavit.
27.9.2020
Nökke
Dánský vodník. Někdy viděn v podobě koně, jindy starce, taktéž pozorován jako zlatovlasý klučina, hrající na harfu. Znalý budoucnosti. Rád tančí za měsíčního svitu.
27.9.2020
Biasd Na Srogaig
Jednorožec z ostrova Skye. Nebo jezerní monstrum z ostrova Skye. Obojí. Rohem, který má Béist Na Sgrogaig ve jméně, je opatřen vždycky. Vysoké nohy a nemotorná chůze ho ovšem představě nevinného koníka poněkud poněkud vzdalují.
Strašidlo, určené k výchově dětí strachem a zápovědí, by si nejspíš žádné z nich do postýlky stejně nevzalo.
4.10.2020
Utelif
Prapodivná ryba, obývající vody afrického pobřeží. Hans Sloane, jak oznámil v cestopise s opravdu cestopisným titulem: A Voyage to the Islands Madera, Barbados, Nieves, S. Christophers and Jamaica, with the Natural History of the Herbs and Trees, Four-footed Beasts, Fishes, Birds, Insects, Reptiles, &c. of the Last of Those Islands; to which is Prefix'd an Introduction, Wherein is an Account of the Inhabitants, Air, Waters, Diseases, Trade, &c of that Place, with Some Relations Concerning the Neighbouring Continent, and Islands of America. Illustrated with the Figures of the Things Describ'd, which Have Not Been Heretofore Engraved; in Large Copper-plates as Big as the Life, ji ovšem nalezl na druhém břehu Atlantiku, u Jamajky. Zaznamenaná zpráva hovoří o prohraném boji s krokodýlem, který vytáhl rybu až na břeh. Tam se o ni postarali Jamajčané; chutnala prý jako žralok.
Zvláštnost, podle níž lze tohoto vodního tvora dobře rozpoznat, je na metr dlouhý, dobře deset centimetrů široký roh, opatřený ostrými trny a tudíž připomínající pilu.
Aha.
Ať otevřu svou v dětství oblíbenou knihu Světem zvířat, díl IV., na straně 59, nebo najdu odkaz třeba na Wikipedii, nemůžu si v tomhle případě neříct, že přes onu podivnost, která Utelifa někdy zařazuje do kryptozoologických seznamů, plave ve všech případech přede mnou zajímavý, ale jinak biologicky docela normální piloun. (Který může opravdu chutnat jako žralok, protože jde také o parybu, byť patřící k rejnokům.)
4.10.2020
Chipique
Do svého současného domova pod Viktoriinými vodopády prý vládce noční Zambezi připlul až z oceánu. Přes tisíc mil musel podle místních lidí desetimetrový černý plaz s malou šedou hlavou zdolat, aby se mohl předvést jako záhadné stvoření nejen tamním Afričanům, ale i návštěvníkům z jiných kontinentů, ovšem vybavených stejnou představivostí. A zápisníky.
4.10.2020
Abassi
Člověka tenhle bůh (podle nigerijských Efiků) stvořit nechtěl, obával se, že s plně sestavenými lidmi budou potíže. Manželka Atai ovšem byla jiného mínění a dokázala svůj názor, jak už to partnerky umí, prosadit: Stvořitel nakonec přece jen dílo dokončil a vypustil lidský pár do přírody. Na stravu ale zprvu člověk a člověčice docházeli na nebesa, Abassi jim totiž zakázal lovit i farmařit. Jenže První žena se přesto pustila do zahradničení, První muž se přesvědčil, že jídlo z vlastního je chutnější, a že Stvořitele vlastně tolik nepotřebují.
Rozmnožili své úsilí. A rozmnožili se. Abassiho obavy se naplnily, pomohla mu tedy Atai: aby na svém Tvůrci už nezávislé, svět zaplavující bytosti udrželi bohové jakžtak v linii, poslala na svět Hádku a Smrt.
11.10.2020
Bunzi
Bohyně deště v běžné podobě Duhového hada, jejíž matku Mboze, jak si vypráví konžští lidé Woyo, manžel po porodu zabil. Poznal totiž, že hadí dítě není jeho. Kuitikuitiho krev ovšem mělo; skutečným otcem byl jeho a Mbozin syn Makanga.
11.10.2020
Caroline (Hollywood Roosevelt Hotel)
The Hollywood Roosevelt Hotel je populární nejen tím, že jde o v současnosti nejstarší stále provozovaný hotel v Los Angeles, a že se tu předávaly první Ceny Akademie, známější jako Oskarové.
Je také plný přízraků.
Kromě přízraků známých osobností, které v hotelu za svého života bydleli – příkladem budiž pozorování duchů Marylin Monroe (vykukující z velkého zrcadla), Errola Flynna nebo Montgomeryho Clifta – se tu objevují i zjevení mimo budovu méně populární, ba i neviditelná. Prý jich v dvanáctipatrovém domě, stojící na Hollywood Boulevard u Hollywoodského chodníku slávy straší celých pětatřicet. Klarinetista, kuchař, pianista...
Jedním takovým je holčička Caroline, která tu kdysi nehlídána spadla při hře se svým bratrem do hotelového bazénu. Volala pak telefonem z hotelové lobby a sháněla otce, protože si neměla s kým hrát, objevovala se na chodbách, aby hned zmizela. I ducha jejího bratra, hrajícího si ve vířivce, někdo zahlédl.
Dívenka v modrých šatech, podobně jako jiné přízraky, omezila své výlety z astrálního světa po velké rekonstrukci. The Hollywood Roosevelt Hotel jí prošel v letech 1984 a 1985, mnoho duchů ovšem takovou výzvu k odchodu ignorovalo a působí dodnes.
11.10.2020
Aton
Nevypadal jako ostatní egyptští bohové, protože nebyl jako oni. Žádná zvířecí hlava, jen sluneční kotouč a jeho životadárné paprsky.
Nebeské těleso, hrající pevnou úlohu v existenci, dlouhou dobu nebylo samo o sobě ničím jiným, než sice důležitou, ale přesto nevědomou součástí vesmíru, o níž pečovali jiní. Především Ré. Lidské představy se ovšem mění – a kupodivu oscilačně, abstraktní vnímání nahrazuje v určité fázi často až úzkostlivě antropomorfní srovnávání, aby se pak noví filozofové opět povznesli nad omezené přímočaré myšlení předchozí generace. Egyptskému slunci přiznali božský status někdy ve čtrnáctém století před Kristem, neznamenalo to ovšem víc, než jen opravnou definici.
Potom ale nastoupil na trůn Amenhotep IV., a začaly se dít věci.
Nový faraon se obrátil ke starému světu zády a rozhodl se začít od podlahy, výměnou bohů. Ať už šlo o vnitřní přesvědčení, odříznutí mocného kléru od moci (nebo obojí), panovník se nezdráhal. Vyhlásil nové státní náboženství s jediným skutečným bohem – Sluncem, čili Atonem. Dal si jeho jméno: Achnaton (Atonovi milý). Postavil zbrusu nové hlavní město Achetaton. Starým bohům nechal zavřít chrámy a zabavit majetek jejich kněžích.
První monoteistický experiment vydržel jeden a půl generace (tři faraony), než se Slunci vrátili jeho někdejší božští společníci a ochránci.
Ilustrace User:AtonX, CC BY-SA 3.0, via Wikimedia Commons
18.10.2020
Raet-Tawy
Egyptská sluneční bohyně, respektive Ré v ženské podobě, což ukazuje i jméno. Nikdy nebyla tak populární jako Réova věrná souputnice (manželka nebo dcera) Hathor, přesto se o Rat hovořilo jako o vládkyni nebes i země. Považovali ji i za manželku sokolího válečného boha a personifikaci faraonovy síly Montua.
Nahradila ji Isis (Eset), když svými intrikami přiměla starého nebeského průvodce předat faktickou vládu nad Sluncem Horovi.
18.10.2020
Repyt
Bohyň, beroucích na sebe podobu kočkovité šelmy, měli staří Egypťané hned několik. Kromě i za hranicemi země i času dobře známých Bastet a Sachmet třeba i lvici Repyt. Vládkyně západní pouště je známá dnes prakticky jen díky svému manželovi Minovi, kdysi ale mívala i své vlastní město: Hwt-Repyt, Dům Repyt. kterému později Řekové říkali Athribis. Evropští faraoni bohyni neopomínali, Flinders-Petrie nalezl v chrámu Ptolemaia XIII. (kteroužto stavbu zahájil jeho předchůdce XII. a dokončena byla až za vlády římského císaře Hadriána, tedy po více než dvou stech letech) čtveřici soch lvích dam. Jména dvou mu zůstala utajena, dvě se představily: Repyt a Sachmet.
18.10.2020
Musca Macèdda
Hejna much velikosti kravské hlavy, opatřených příslušně velkým žihadlem, distribuujícím smrtelný jed, zničila svého času mnoho sardinských měst. Kde se na ostrově smrtící hmyz vzal, nikdo dnes už neví. Mohl se vyrojit s španělskými nájezdníky (prý vylétl z hrobu jistého iberského svatého), na tom už nezáleží. Důležité je, že v obraně proti pohromě, která dokáže zničit celý svět, byli úspěšní pouze místní knězi.
Nebezpečí není zažehnáno ani dnes. Kdesi na Sardinii se nachází dvě nádoby, uvnitř jedné je nepředstavitelné bohatství, druhá obsahuje hejno těchto much. Zatím se nenašel nikdo, kdo by si troufl zkusit štěstí. Naštěstí.
25.10.2020
Dusou
Též Giavanel. Velký ptačí přízrak, který na poutníky švýcarským venkovem vznáší stručný (svou strohostí ovšem nejasný) požadavek: Dej mi to.
Co dělat v případě, že na vás někdo zničeho nic houkne: „Donne le moi!“?
Máme své zkušenosti, a tak děsivou sovu prostě ignorujme, jakákoliv interakce s nadpřirozenými tvory tohoto typu vždy končí špatně. Pokud vás i přesto praští tazatel přes hlavu a obere o mobilní telefon a přečerpanou kreditku, pak to byl jen zloděj v ptačí masce.
25.10.2020
Far Darrig
Čistou irštinou Fear dearg, česky Červený mužík. Ošklivý irský skřítek, zlomyslný, se sklonem k primitivním krutým vtípkům. Obléká se, jak jinak, do červené. Občas připomíná krysu, občas vyměňuje děti. Pokud se nastěhuje do domu, pak ale přinese štěstí. Platí tu ovšem obvyklá omezení: k obživě mu sice stačí zbytky od stolu, je ale zakázáno snažit se chlapíka, který se objevuje třeba u krbu, pokuřujíc dýmku, pozorovat.
25.10.2020
Zajímají vás prameny, z nichž tato stránka čerpá, tedy bibliografie? ☞ Tímto směrem
Chtěli byste odkazovat na jednotlivé kapitolky Bestiáře? ☞ Seznam odkazů
Máte pocit, že v Bestiáři někdo nebo něco chybí? ☞ Kontakt zde
obsah
předchozí část
následující část
