 |
obsah předchozí část následující část |
Bestiář |
Síf
Thorova manželka je dodnes pověstná především svými zlatými vlasy, respektive tím, jak o svou ozdobu hlavy přišla, a co následovalo.
Kadeře jí ostříhal škodolibý Loki; i když bývaly seveřankám podstatně zkracovány vlasy za trest, obvykle na prokázanou nevěru, Síf o ně přišla jen hloupým žertem. Prchlivého manžela ta nesmyslná zlomyslnost přivedla až k výbuchu nekontrolovaného násilí, udržel se jen tak tak, když mu Loki v úzkých, vyděšený vidinou zpřelámaných všech kostí, slíbil, že vše napraví. Úskočný bůh taky své slovo dodržel, objednal dokonalou náhradu u trpaslíků. Byla ze skutečného zlata, ovšem vlastností opravdových vlasů. Zavládla by nejspíš všestranná spokojenost, a historka zapadla mezi jiné Lokiho nepatřičnosti, kdyby během okolností spolu s náhradou pro Síf nepřišly se zlatými vlasy na svět i předměty mnohem důležitější a z hlediska věcí budoucích zásadní: oštěp, loď, zlatý kanec, prsten a kladivo.
Které už patří do příběhů jiných.
Nad významem Lokiho stříhání dodnes bádají a hádají se vědci, tvrdící tu, že šlo o obraz rituálu plodnosti, tu o odnětí kouzelných schopností. Podobně jako tchyně Jörð, je dnes i Síf tedy spojována se zemí a s plodností, především proto, že zlaté vlasy připomínají zralé obilné pole. Z původních (nebo aspoň starších) pramenů o bohyni ale mnoho konkrétního nevyčteme.
Víme, že byla matkou dvou dětí, Thórovy dcery Þrúðr (srozumitelnějším zápisem Thrúd, v překladu Síly) a známějšího syna Ulla. U něho už otec jmenován není. Načrtnutému obrázku pak může trochu barev dodat několik veršů z eddické písně Hárbarðsljóð, kde se Thór při sporu s Harbardem (Šedovousem) dozvěděl mimo jiné:
Převozník:
„Sif tě podvádí,
pospíchej domů
a ukaž své hrdinství,
halasný reku!“
Tór:
„Zlolajně mluvíš,
bys k zlosti mě popudil;
zbabělče bídný,
bezmeznou mluvíš lež.“ 1)
Ať už si převozník (prý převlečený Ódin, tvrdí někteří pozdější vykladači) vymýšlel nebo ne, ví se také, že při známém urážení spolustolovníků prohlásil Loki, že on sám byl Sífiným milencem. Šlo nejspíš jen o zbožné přání nebo opileckou provokaci, moderním teoretikům to ovšem dodalo dost materiálu k úvahám o tom, že ostříhání bohyně bylo skutečně potrestané cizoložství.
Někteří prostě dokážou z několika vět potrhaného dopisu sestavit kroniku celého rodu.
1) Edda. Přeložil Ladislav HEGER. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury a umění, 1962. Živá díla minulosti (SNKLU). Dřímající Síf (a Lokiho v pozadí) nakreslil John Charles Dollman [Public domain], via Wikimedia Commons
20.10.2019
Barlemanje
Vybranou oběť pronásleduje v podobě ohnivé koule nebo ji svádí jako bludička. Zastavit ho prý může odhozený kapesník. Na tuto praktiku spoléhejte pro jistotu pouze při cestě do Nizozemí, kde je Barlemanje domovem, v jiných krajích patrně nezabere.
27.10.2019
Losna
Dnes bývá zmiňována jednou větou: Losna byla etruská bohyně měsíce, spojovaná též s přílivem. Zda-li se této funkci skutečně v dobách pradávných věnovala ale jisté není. Je to dokonce velmi nejisté; seznam PRO počítá hlavně se jménem, které by mohlo pocházet z jednoho z etruských slov pro Měsíc: lusxnei. (Opačné argumenty někdy vypočítávají mnohem známější jména tamních měsíčních celebrit, Tiura či Artumu, aniž ovšem uvažují o obsluze různých měsíčních fází, případně místní tradici, přetrvávající z dob přechozích.)
27.10.2019
Wirry-cow
Skotské strašidlo, spíše zástupné jméno pro celou řadu nejrůznějších bubáků, od skřítků, přes duchy až po ďábla.
27.10.2019
Barbro Påle
Švédská šlechtična Barbro Eriksdotter Bielke docházela dle vyprávění do stejného zájmového kroužku jako slovenská Alžběta Bathory nebo naše Kateřina z Komárova. Nechávala prý pro vlastní potěchu krutě mučit služebnictvo a poddané, provinilce zavírala do malých kobek a trýznila je hlady, nechávajíc jim na dohled (ne však na dosah) stůl s upravenými pokrmy.
Nakolik má pravdu legenda, nakolik skutečnost, a kdo se to nejspíš začetl do antických autorů a seznámil se s trestem Tantalovým, dnes nevíme. Máme jen zprávy z místních zdrojů, podle nichž se urozená paní z hradu Brokind zapletla se samotným Ďáblem a provozovala čarodějnictví. Nemohla tedy skončit jinak, než jako prokletý duch; když ji po smrti pohřbili do rodinné hrobky v linköpingské katedrále, začala v ní po nocích strašit. Ostatky byly tedy převezeny do méně významného objektu, do kostela v Brokindu.
Duch nepřestal řádit ani tam.
Bylo tedy přistoupeno ke krajnímu řešení, Barbro exhumovali a probodli kůlem, praktikou v té době v Evropě v takových případech běžně užívanou. Kostelním nocím se vrátil klid, jen z jezera se od té doby občas ozývá nářek ženy, jež dostala od té operace též přídomek Probodená. A na brokindský zámek se nastěhoval přízrak, po soumraku tančící s ďáblem.
27.10.2019
Wane Thekla
Královna čarodějnic, elfů a démonů povětří. V čele zástupu svých poddaných přichází, vlastně přilétá, za bouřlivého brabantského počasí, nejraději v noci, v divokém reji pak tančí na vršku Pottelbergu. Po říčce Leij se někdy po soumraku plaví v překrásné loďce.
3.11.2019
Alvina
Západoflanderskou Meluzínou, skučící ve větru, je Alvina , královská dcera, prokletá rodiči k věčnému bloudění. K tak drastickému opatření je přiměl nesouhlas s jejím výběrem partnera. Někdy je asi lepší poslechnout, zvlášť, když otec s matkou disponují silami opravdu mocnými.
3.11.2019
Maanje Klop
Užiteční skřítci nenavštěvují jen domy zděné či dřevěné. Nizozemský Maanje Klop je hospodáříček (nizozemštinou kabouter), pracující na palubě lodí.
3.11.2019
Onnerbankissen
Fríský ostrov Amrum neobývají pouze lidé. Žijí tu i Podzemníci, skřítci, které lze někdy spatřit, jak tančí za měsíčního svitu. Nijak zvlášť se nebezpečně se nechovají, když se ale jednou jistý chlapík rozhodl prokopat až do jejich domovů a začal hrabat v kopci, v němž žili, vyděsili ho stejně, jako byl od hledání pokladu odveden malostranský švec letenským duchem. Když se narovnal, aby si na chvíli od kopání odpočinul, spatřil svůj vlastní dům v plamenech.
Pražský obuvník i fríský nenechavec hned všeho nechali a spěchali v hrůze domů – aby zjistili, že šlo jen o iluzi. Oba, jak švec (který se nejprve uklidněn na Letnou vrátil, aby v pátrání po pokladu pokračoval, po své předchozí činnosti ale nenašel ani stopu), tak i jeho druh od Severního moře varování pochopili a věnovali se raději svému.
3.11.2019
Yallery Brown
Zlý skřítek z Fens, kdysi bažinatého kraje na východě Anglie. Jméno mu daly jeho světle hnědé vlasy a vousy. Strašák bledé vrásčité tváře si dnes užívá nadpřirozený důchod, podobně jako jemu podobný močálník Tiddy Munn, přišel s meliorací bažin, která úspěšně vyvrcholila ve dvacátých letech devatenáctého století, o životní prostor. Škodolibostí a naschválů, které prováděl i svým přátelům, tedy už není třeba se bát. Ani jeho osobitého pojetí pomoci.
Když mu kdysi jistý Tom Tiver pomohl zpod kamene a nechtěl za odměnu ani dohodit nevěstu, ani peníze, jen snad někdy pomocnou ruku při práci, nepřinesl mu skřítek žádné štěstí. Jistě, Tomova práce byla vždy hotova, koně i stáj jako ze škatulky – jenže Yallery Brown nezůstal jen u toho, aby Tomova činnost vynikla, zkazil práci ostatním. To obrátilo všechny čeledíny proti nezištnému zachránci, nasazovali na něho, až dostal nakonec Tom vyhazov. Co víc, už nikdy se skřítka nezbavil.
Obrázek Tomem zachráněného skřítka nakreslil pro Jacobsovu sbírku More English Fairy Tales, vydanou v roce 1894 John D. Batten [Public domain], via Wikimedia Commons
10.11.2019
Hobyahové
Vyprávělo se v australském Perthu, že kdysi do chatrče z konopí, v níž žil starý pán, starý paní, děvčátko a pejsek jménem Turpie, vtrhli jedné noci skřítci a začali prozpěvovat:
„Hobyah, Hobyah, Hobyah! Chýši strhnem‘, dědka sníme, bábu sníme, děvče odnesem‘.“
Lidé tvrdě spali, zato pejsek se vetřelcům postavil a štěkotem je zahnal. Za své hrdinství si ale vysloužil jen ztrátu ocasu.
„Jsem se nemohl pořádně vyspat,“ zdůvodnil to stařec.
Skřítci přitáhli i následující noci. Se stejnou písničkou a stejným výsledkem: odvážný Turpie je vyštěkal, za což mu muž namísto díků usekl jednu nohu. Další noc druhou, pak třetí, Hobyahové se nevzdávali a lidé tvrdě spali, takže tíha celé obrany spočívala na nebohém pejskovi. Vděku se nedočkal. Přišlo ráno, kdy naopak přišel o hlavu.
Chatrč už pak neměl kdo bránit, takže když následující noci Hobyahové přišli, mohli bez potíží ukrást holčičku a na cestu se posilnit stařenou.
Bylo by z té pohádky krásné podobenství, má ale ještě pokračování.
Hobyahové vyspávali přes den, byli to skřítci striktně noční. Neslyšeli tedy, jak unesené děvče, které drželi v pytli, hlasitě pláče. Zaslechl ho někdo jiný, muž s velkým psem. Pytel rozvázal, dívku vysvobodil – a namísto ní strčil do vaku svého čtyřnohého kamaráda. Když se pak večer skřítci probudili a zavazadlo otevřeli, namísto bezbranného děvčátka na ně vyskočil velký pes a všechny je sežral.
Takže to vlastně podobenství nakonec být může.
Nechť vám představivost slouží.
10.11.2019
Watterswyn
Moře, obklopující západofríský ostrov Schiermonnikoog, je domovem vodního vepře, bubáka, číhajícího ve vlnách na nepozorné nedospělé.
10.11.2019
Maboya (Maboia)
Karibové – ti ostrovní – věděli, že když se Měsíc začne mimo kalendářní plán ztrácet, nemá to na svědomí stín naší planety, stojící v tu chvíli mezi Sluncem a naší v úplňku zářící oběžnicí. Celou noc tančili a hlomozili, aby zahnali skutečného původce, zlého ducha jménem Maboya.
Mnoho (nejen) důvěryhodných záznamů nemáme, proto nezbývá, než z toho mála, které po Karibech zůstalo, usuzovat, že arcinepřítel dobrého ducha Chemina se choval stejně jako nepříjemný a nebezpečný démon stejného jména, před nímž varovali pevninští Karibové: Posednutí lidé se mění v divoká zvířata nebo v Maboiu, varovali. Jejich duše pak zůstává v pralese.
17.11.2019
Aulken
Groningenští skřítci, kteří unášejí mladé dívky, které pak musí kojit psy, dokud jejich ňadra neztratí pevný tvar. Jak je u takových démonů zvykem vyměňují Ulken svá novorozeňata za lidská. Dostáváme se teď k jisté nedbalosti v úvahách, neboť zmíněná operace vyžaduje v první řadě obě mimina přibližně stejných rozměrů. Dospělí, plně vyvinutí Oelken jsou ovšem mnohem drobnější; pokud se vám na těle objeví modřina tvaru dlaně, pak ji způsobil právě jeden z těchto skřítků.
17.11.2019
Akampeshimpeshi
Právě takhle vypadá blesk, tvrdí zambijští Lambové, koza s krokodýlím ocasem a nohama, spouštějící se za bouře z nebes na pavučině. Je to bestie nebezpečná, proto musí být bez prodlení zabita.
Elektrické výboje samé vznikají odlesky na čepelích strážců nebeského jezera. Pokud jsou v téhle službě děti, pak prší: nedospělci si hrají a přitom nějaká ta voda občas vyšplíchne. Když Nejvyšší bůh Lesa pověří hlídáním jezerní hráze dospělé muže, k žádným průsakům pochopitelně nedochází.
17.11.2019
Tukura
Severněji v Severním teritoriu žijící lidé Loritja (patrně to není nejvhodnější pojmenování, ale tvařme se, že to nevíme) tvrdí, že bůh jménem Tukura má nohy pštrosí, jižněji usídlení Loritja říkají, že lidské. Celý národ se ale shodne v tom, že na rozdíl od boha, jemuž sousedé říkají Aritja, a který je tomu jejich velmi podobný, má nejvyšší bytost pouze jednu manželku a jednoho potomka, známé pod jmény Inéari a Arátapi. Což lze přeložit jako Kráska a Potomek.
Se svými blízkými žije věčná bytost červené tváře, dlouhých vlasů a majestátního vousu na obloze. V noci obvykle spí a hvězdy jsou světla jeho táborových ohňů. Mléčná dráha pak ukazuje místa, kde rostou nebeské gumovníky i jiné stromy, v jejichž větvích pokřikují nebeští papoušci a pod nimiž se prohání nebeští klokani, emuové i další zvěř. Sem chodí Tukura lovit, zatímco manželka a syn sbírají jedlé kořínky a bobule.
24.11.2019
Assepoesters
Popelníčci, aneb stíny dítek, zavržených macechami. Přebývají v krbech, občas víří popel. Říkalo se jim dřív možná jinak, ale poté, co se i v Nizozemí stala populární pohádka o Popelce, převzali od dívky, jež začínala v podobných podmínkách, i podobné jméno.
24.11.2019
Witte vrouwe
Bílá levitující dáma, chránící v okolí fríské vesnice Gaast ptáky a ryby. Podle některých též drží ochrannou ruku nad zaplavenými norami na pobřeží někdejšího zálivu Zuidersee, po přehrazení proměněného v jezero IJsselmeer.
24.11.2019
Stalkaars
Zeelandské bludičky. Nijak se od ostatních neliší, jde o duše nekřtěňátek.
24.11.2019
de Lange Man
Poutník flanderskou nocí může dostat společnost tmavého přízraku lidských tvarů, vznášejícího se ve vzduchu, s rukama složenýma na prsou, který urazí kus cesty s ním. Žádný strach, nejde o nic nebezpečného, právě naopak.
24.11.2019
Éós
Starořecká bohyně ranních červánků byla stejná krasavice jako tento meteorologický úkaz, vznikající za letních rán, pokud byla noc větrná a oblaky se zaplňující. Každého rána se oblékala do šafránového roucha a na voze, taženém hřebci Lampem a Faethontem vyjela na Olymp jako předvoj bratra Hélia.
Partnery si dcera Titána Hyperíona a Theie opatřovala stejně jako její mužští božští kolegové: obvykle únosy. Prvnímu muži, Titánu Astraiovi, povila nespočet hvězd a větrů, druhému, Láomedontovu synovi Tithónovi, kterého si dle zmíněného zvyku odvedla proti jeho vůli, pouze dva, Emathióna a Memmona. Smrt druhého, který padl v trojské válce rukou Achilleovou, dodnes bohyně oplakává, její slzy nacházíme ráno jako rosu.
Druhému manželovi, z něhož udělala krále Etiopie a žila s ním v sídle na konci světa, také vyprosila u Dia nesmrtelnost. Ne všechny záměry bývají domyšleny do konce; vládce Olympu přímou prosbu přímo splnil, Tithón se stal nesmrtelným – ovšem, protože to v požadavku nestálo – ne věčně mladým. Zestárl, seschl a proměnil se ve cvrčka, případně cikádu.
Kleitos, Kefalos, Orion, tři milenci, které Eos, okouzlena jejich vzhledem, unesla. Dva z nich byli pověstní lovci, synové vysoce postavených bohů, Herma a Poseidona, přesto jejich životní pouti neskončily nejlépe, prvně jmenovaný, jak prozradil Homér,
Kleita pak zlatotrůnná si unesla za chotě Zora
pro jeho velkou krásu, by sídlil ve sboru bohů. 2
to naopak dotáhl vysoko. Prý také ukradla Ganyméda a teprve od ní přešel (opět bez ptaní) k Diovi. Někteří znalci pak tvrdí, že její touhu po krásných mladících vyvolala Afroditina kletba, která Jitřenku jednou přistihla v posteli se svým milencem Áreem.
Římané říkali Éós Aurora a prakticky v ničem ji od řecké Jitřenky neodlišovali. Jedna jako druhá byly sestrami Slunce a Měsíce, porodily hvězdy a vítr, svedly stejné muže.
2) HOMÉROS. Odysseia. 2. vyd. (v Odeonu). Přeložil Otmar VAŇORNÝ. Praha: Odeon, 1967. Nesmrtelní (Odeon). Bohyni a Tithóna namaloval Francesco de Mura [Public domain], via Wikimedia Commons
1.12.2019
Čierna Katarína
Přízrak smutné dívky, bloudící o úplňku žilinským Budatínským hradem. Naříká nad svou nešťastnou láskou, jak už to v takových případech chodí.
Bylo jí šestnáct a zamilovala se do mladého šlechtice Františka Forgáče z Tekova. Otec pro ni ale vybral o mnoho let staršího Jakušiče z Vršatce, s čímž se mladá dívka nemínila smířit. Postavila si hlavu. Což byl tehdy problém – tradiční rodina a tak, rodiče vždycky vědí, co je dobře, vždyť to znáte.
Měsíc strávila zazděna ve věži, ven se dostala živá, když slíbila, že se za staršího šlechtice provdá a na mladého zapomene. Nezapomněla, dál se s Forgáčem scházela. Manžel na to po čase přišel, milence nechal zavraždit, manželka se utrápila steskem.
8.12.2019
Teofila
Bílá paní z obrazu na polském zámku Kórnik, která v noci z malby sestupuje, vychází na terasu a v doprovodu černého rytíře vyjíždí do zámeckého parku, je někdejší majitelka Teofila z Działyńskich Potulicka. Za svého života velmi rázná paní, jednou vdova, jednou rozvedená, která i v čase ekonomického strádání dokázala městu Kórnik i jeho okolí zajistit prosperitu. Ač katolička, neměla problém podporovat židovskou komunitu i německé protestanty, zrušila na svém panství nevolnictví. Možná i tenhle přístup (který investorku výstavby přehrad, mlýnů a silnic už za života dostal do řečí) zajistil Teofile ono lidové prokletí.
8.12.2019
Žiarivá reťaz
Rarášek v ohnivé podobě prolétávající slovenskou oblohou. Pekelný pomocníček tamních čarodějnic.
8.12.2019
Chamrosh, česky Čamru
Jedním ze středů perského světa byl Strom všech semen, Harvisptokhm, vyrůstající uprostřed nebeského jezera Vourukaša. Na jeho vrcholku seděl Saéna (pozdější řečí zvaný Símurgh) a máváním křídel distribuoval semena po širém světě. Nebyl na tu práci sám, pomáhal mu pták se psím tělem Chamrosh. Ten, jak se někdy tvrdí, setbu shromažďoval a roznášel do všech koutů, v takovém případě spolupracoval s dalším okřídleným tvorem Amroshem, který semena z větví setřásal.
Byl také úředně (tedy Avestou, souborem staroperských náboženských spisů) uznaným obráncem Persie, kterou v těch časech každý třetí rok napadli cizinci, a které Chamrosh, jinak ochránce veškerého ptactva na Zemi, pomáhal zahnat, a to ptačím zvykem, tedy zobákem a spáry.
15.12.2019
Hatsadiling
Hlavu a tělo lví, chobot a kly sloní, hřeben kohoutí a křídla ptačí má tenhle tvor velikosti domu a síly pěti chobotnatců, žijící podle thajských pověstí v pralese Himavanta na úpatí posvátné hory Méru.
15.12.2019
Nawarupa
Tvor devíti podob. Tedy z devíti různých živočišných druhů podle pozorovatelů poskládaný. Oči jako jelen, roh nosorožce, křídla a jazyk papouška, tělo lví a chobot sloní (nebo v těch místech část hada), ocas z jaka, případně z páva, uši koně (volitelně opět slona), chodidla věnovali chinthe nebo karaweik. Což jsou mimochodem další mýtické bytosti.
Chinthe je lví socha, střežící v Barmě zvlášť důležité vchody. Je připomínkou příběhu lidské princezny, která si vzala lva, aby po jeho stopě následně vyslala jejich syna. Lov byl úspěšný, když ale syn zjistil, že zabil vlastního otce, snažil se odčinit ten hřích alespoň umisťováním strážných lvích soch.
Karawiku pak jihoasijští buddhisté znají jako legendární ptáka legendárního hlasu.
15.12.2019
Julemanden
Děti (nejen) křesťanského světa se před koncem roku těší na příchod všemocné bytosti, přinášející toužené i nečekané dárky. V Dánsku a v politicky připojených končinách je jí Julemanden. Ať už v původním znění, grónský Juulimaaq, či faerský Jólamaður, (česky to stejně všechno znamená Vánoční muž) není to dárce s dlouhou praxí. Historií, to ano. Býval kdysi i nám dobře známým svatým Mikulášem, patronem a praotcem většiny vánočních obdarovávačů, jenže, podobně jako u nás nastoupil Ježíšek, tak i v Dánsku se díky reformaci a její nedůvěře ve svaté jeho místo uvolnilo a bylo přeobsazeno.
Vánoční dárky ovšem v téhle skandinávské zemi až do první poloviny dvacátého století obstarávali jako všude na severu skřítci. Teprve pod sjednocujícím vlivem do firemních barev nejmenované nápojové společnosti převlečeného Mikuláše, je po druhé světové válce začal nahrazovat pomenší vousáč v šedém kožichu, s červenou vánoční čepicí na hlavě, přicházející, nebo na saních přijíždějící z Grónska. Dánové nechali Santu za oceánem, povolali svůj vlastní derivát. (Také kupodivu ruského Dědu Mráze, ovšem jen o Vánocích 2011, jen v zábavním parku Tivoli a jen za účelem zisku.)
Podobně jako našemu Ježíškovi, i tomu dánskému mohou děti poslat svá přání klasickou poštou. Na adresu:
Rensdyrvej 1
Postboks 2412
1566 København V
22.12.2019
Chys Khan (Čischán)
Zimní slunovrat je dnem, kdy bývá uctíván i jakutský Vládce zimy, Chyskhaan (česky čtěme Čischán). Na svůj titul má opravdu nárok, žije totiž v místech, která patří mezi nejstudenější na planetě.
Za mráz a chlad v nejsevernějších i nejjižnějších končinách Země je osobně odpovědný, proto ve zmíněný den přinášejí lidé dárky jemu. Čischán si z nich pro sebe, respektive pro obřad, kterým zažene noc a přivolá Slunce, ale vybírá jen ty nejnutnější. Ostatní předá těm, kteří je potřebují. Jako specialista na nízké teploty dává též pozor na přiměřené tání sněhu a ledu, aby nevznikaly jarní záplavy.
22.12.2019
Amu Nowruz
Íránský strýček Nowruz taktéž naděluje, nepřichází však o Vánocích, ale v den jarní rovnodennosti, kdy v někdejší Persii nastává s jarem i Nový rok.
Tedy Nowruz.
Jeho šedovousý představitel v modrém dlouhém plášti pak ve společnosti do červené oděného Hajiho Firuze vyráží do ulic. A zatímco Haji Firuz s popelem začerněnou tváří tančí a hraje na tamburínu, Amu Nowruz rozdává dárky. Jeho životní partnerkou je babička Mrázová, Nane Sarma.
22.12.2019
Biersal
Za sklenici piva tenhle saský kobold, obývající hospodské a restaurační sklepy, udržuje pivní sudy, sklo i láhve v čistotě. Nedostane-li zaplaceno, chová se zvláštní odrůda domácího skřítka v nezvláštní shodě se svými příbuznými: působí drobné i větší škody na majetku, očarovává nářadí a vyvádí skopičiny.
29.12.2019
Kirkegrim
Strážný duch, obsluhující švédské (jako Kirkogrim) i dánské kostely. Sídlí ve věži, dohlíží na pořádek, jak fyzický, tak společenský. Je původu opravdu prastarého, rodí se ze zvířecí oběti při stavbě svatostánku. V počátcích severského křesťanství to býval obvykle beránek, proto někdy člověk, který vešel do kostela mimo čas bohoslužeb, tohoto tvora, často třínohého, spatřil. I neskandinávské nálezy v základech sakrálních staveb pak potvrzují další zdroje: koně a vepře.
29.12.2019
Strand-Varser
Dánský přízrak. Duch v moři utonulého, na pobřeží vyplaveného, řádně nepohřbeného člověka. V pověstech se o takových vypráví, jak se pokoušejí ať úskokem nebo výhrůžkami, například skokem na záda, přimět živé odnést je na hřbitov. Pouť sama často není jednoduchá, mívá různé podmínky, v cíli je třeba ještě přelstít Kirkegrima, který takto nezpůsobnému, bez vhodných rituálů prováděnému vstupu do záhrobí brání.
Úspěšné splnění úkolu je pak odměněno. Většinou životem, někdy i finančně. Penězi, které utonulý už nepotřeboval, si posloužila jedna žena z Niverodu; v noci k ní ale Strand-Varser přišel a nedal pokoje, dokud nevyšla z domu a nepomohla mu na svěcenou půdu.
29.12.2019
Gron-Jette
Zelený obr, bezhlavý přízrak, prohánějící se s hlavou pod levou a s kopím v pravé paži, po dánském ostrově Møn. Sedláci odkládali o žních stranou pro jeho koně trochu ovsa, aby se přízračný jezdec nevedl svého oře příští rok po jejich polích. Nejprve se poslední snop sklizně nechal stát na poli, později se po poli rozházel; tenhle zvyk se ale držel v celé Skandinávii, jen příjemce býval odlišný.
Vejít s bezhlavým jezdcem ve styk nepatřilo k vyhledávaným situacím. Jistému Henrikovi Fyenboe kdysi svěřil Gron-Jette při honu na mořskou pannu, kterou pronásledoval už celých sedm dlouhých let, na chvíli své psy; když se pak s úlovkem, přehozeným přes hřbet koně, obr vrátil a požádal ještě o pití a zaplatil ho zlatou mincí, ta nešťastnému muži propálila dlaň a propadla se pod zem.
Stejně se odvděčil jiný dánský divoký lovec, Horns Jaeger, prohánějící se v okolí města Aarhus. Jeho kořistí nebyly mořské panny, ale elfky. Za hrozivého rámusu projížděl jednoho rána kolem pole sedláka z Lyngenu; když zemědělce spatřil, zarazil koně a strčil vyděšenému muži do ruky hedvábné vodítko, na němž vedl tři lovecké psy.
„Podrž mi je!“ křikl, a už byl ten tam. Vrátil brzy, na koni dvě elfí ženy, spoutané jejich vlastními dlouhými vlasy. Vytrhl sedlákovi hedvábnou šňůru. Sáhl k pasu.
„Tady máš za svou službu na pivo,“ zachechtal se.
Venkovan natáhl ruku, Horns Jaeger se ale jeho dlaně jen dotkl třemi prsty a popálil ji.
29.12.2019
Zajímají vás prameny, z nichž tato stránka čerpá, tedy bibliografie? ☞ Tímto směrem
Chtěli byste odkazovat na jednotlivé kapitolky Bestiáře? ☞ Seznam odkazů
Máte pocit, že v Bestiáři někdo nebo něco chybí? ☞ Kontakt zde
obsah
předchozí část
následující část
