Bezejmenná stránka: Hudba

Blonde Redhead

 

Americké trio, složené z japonské zpěvačky a italských dvojčat, nahrávající u britské firmy. Dvacáté první století.

Podle škatulek hrají ti tři alternative rock, noise rock, indie rock, dream pop, psychedelic rock, nu-gaze, experimental rock, u poloviny nálepek nevím, co znamenají a je mi to jedno. Blonde Redhead je jedna z kapel, které poslouchám, když si chci myslet, že svět je v pořádku a v tomhle okamžiku by se měl na nějaký čas zastavit.

 

něco historie

Kazu Makino (zpěv a kytara) Simone a Amedeo Pace (bicí, respektive zpěv a sólová kytara) se dali dohromady v roce 1993 v New Yorku, kam se dvojčata, která studovala a vystudovala s bakalářským titulem hudbu, přesněji jazz, přestěhovala z Bostonu. Vyrostla ovšem v Montrealu. Rodnou zemi bratři ale nezapřeli, s japonskou studentkou umění se seznámili v italské restauraci.

Původně vlastně byli čtyři, ale Maki Takahaši to vzdal brzy po vydání prvního alba – bylo to v roce 1995 a deska se jmenovala Blonde Redhead – ani nový basista, kterého kapele dohodil, Toko Yasuda, nevydržel dlouho. Od té doby, byla-li potřeba toho nástroje, najalo si trio hosta. Verna Rumseye (Unwound) na třetí desku Fake Can Be Just as Good, nebo Skúliho Sverrisona, který si zahrál na novějších albech a občas také na pódiu. Jinak se ale drží onoho indoevropskou kulturou oblíbeného čísla.

První dvě alba (obě 1995) vydala skupina u Smells Like Records, nezávislého labelu, který založil bubeník Sonic Youth Steve Shelley, tři další u Touch and Go Records.

Pak ale nastalo dvacáté první století.

Po delší odmlce, způsobené nešťastnou událostí – Kazu Makino podupal kůň – vyšlo album Misery is a Butterfly u legendy nezávislé hudby, u londýnského 4AD.

Bylo prvním, které se objevilo v žebříčcích prodejnosti. V americkém Billboard 200 dosáhlo sto osmdesáté příčky, v Itálii vystoupilo v tamní hitparádě na stupeň čtyřicet dva. Ještě lépe se vedlo o tři roky později vydanému albu 23. Skladby z něj se dostaly i do televize, zazněly v seriálu Vražedná čísla (Numb3rs, díl Devil Girl, Ďábelská holka, 6. řada, 13. díl) nebo Chirurgové (Grey's Anatomy, 1. díl čtvrté sezóny A Change Is Gonna Come). Ale také v televizní reklamě na Pontiac. Už v pátém roce ale zazněla skladba Elephant Woman v závěrečných titulcích filmu Hard Candy (V pasti).

Zatím poslední album, Barragán, vyšlo u Kobalt Music Group vloni.

 

28.7.2015

 

diskografie

Blonde Redhead (1995)

La Mia Vita Violenta, (1995)

Fake Can Be Just as Good (1997)

In an Expression of the Inexpressible (1998)

Melody of Certain Damaged Lemons (2000)

Misery Is a Butterfly  (2004)

23 (2007)

Penny Sparkle (2010)

Barragán (2014)

 

Někde jinde

oficiální stránky

 

 

 
Tumbrl Facebook Instagram Mastodon

Literárium další příběhy ...

Bestiář

Cokoliv

Poslední změny