 |
Pane, vy jste vdova! |
„Vyšly mi hrozný věci, Bobo. Mám se stát vdovou. Dvojnásobnou vdovou.“
ČR 1970; barevný; 98 minut; námět: Miloš Macourek, Václav Vorlíček; scénář: Miloš Macourek, Václav Vorlíček; kamera: Václav Hanuš; hudba: Svatopluk Havelka; režie: Václav Vorlíček
hrají:
Iva Janžurová ... Evelyna Kelettiová
Jiří Sovák ... Rosebud IV., „Nezdá se vám, že tady něco tiká?“
Olga Schoberová ... Molly, „Ne. Johne, ty nesmíš zemřít.“
Eduard Cupák ... Steiner, „Nedělejte to přede mnou, víte, že nesnáším krev.“
František Filipovský ... Oscar XV.
Čestmír Řanda ... generál Otis
Jan Libíček ... Bobo, „Já nevím, nejsem ženská. Mám jenom vojenskou akadamii.“
Otto Šimánek ... Keletti
Luděk Kopřiva ... režisér
Vladimír Menšík ... Bloom, „Šestý pěší z Ivančic.“
Helena Růžičková ... Stubová
Oldřich Velen ... generál
Jaroslav Mareš ... generál
Miloš Kopecký ... primář Somr, „Abych z vás neudělal nezaměstnaného.“
Jiří Hrzán ... Stuart Hample, „Hvězdy nelžou.“
Jiří Lír ... Gugenheim
Stella Májová ... Gerta, „Och!“
Stella Zázvorková ... Otisová „Ututlat prosím, ale s mou láskou je konec.“
Lubomír Kostelka ... tajemník
Oficiální státní návštěva krále Oskara XV. skončí hned
na letišti tragédií, panovník spřátelené země přijde při vojenské přehlídce
o ruku. Naštěstí je zde klinika profesora Somra, takže nic není ztraceno.
Král Rosebud IV. je ovšem incidentem natolik rozhořčen, že se rozhodne pro radikální
krok – zruší armádu.
Už při operaci, sedmnáct minut po ztrátě ruky, si Oskar XV. s údivem čte v novinách o svém úrazu, místní deník Tempo „ví vždy napřed, co se děje.“
Tempo to ví díky svému redakčnímu astrologovi Stuartu Hamplovi, s nímž se Rosebud IV. rozhodne poradit o svém plánu, konečně, „člověk se rozhodne zrušit armádu jen jednou v životě.“ S politickým aktem to nevypadá zle, až na připravovaný atentát, který Hample odhalí.
 „Profesore – dá se s tím salutovat?“ |
Geniální hvězdopravec musí pučistům z cesty, což není vůbec žádný problém. Jenže generál Otis netuší, že se postavil proti osudu a předpovědi, podle níž se astrolog má stát dvojnásobnou vdovou. Co na tom, že je technicky po smrti, osud je osud.
Proti králi je vyslána uměle vyrobená dvojnice jeho přítelkyně, do níž profesor Somr (aniž to tuší) má zasadit mozek sadistické vražedkyně. Obsah lbi geniálního astrologa, jemuž něco spadlo na hlavu, si pro změnu vyžádal Neurologický institut.
Jenže oba mozky se nějak zatoulaly.
Jak Václav Vorlíček prohlásil, je Pane, vy jste vdova, jeho nejoblíbenější film. Vždy prý se se scénáristou Milošem Macourkem snažili, aby každá scéna byla zajímavá, a tady se jim to dle jejich názoru téměř podařilo. S čímž jen souhlasím, ostatně, ve všech anketách, které na sklonku století probíhaly, jsem vytrvale vybíral právě tuhle podívanou jako svého favorita.
Na scénáři, který Vorlíček s Macourkem psali v roce 1968 ještě před srpnovou okupací, je vidět, že vznikal v naprosté pohodě, v uvolněné době šedesátých let, která bohužel zrodila také dnešní politicky korektní současnost. (I když to pochopitelně není poznat).
ASISTENT (při vkládání mozku do umělého těla): Ta musela mít rozumu, pane profesore. Podívejte, je to velké jako mužský mozek
SOMR: Taky jsem si všiml
ASISTENT: Ale kdo byla ta paní Stubová?
SOMR: To nevím, ale každopádně to musela být žena nevšední inteligence
ASISTENT: Patrně herecký talent
SOMR: To ještě nepředpokládá inteligenci
Posrpnové problémy filmu se naštěstí odvíjely od jediné věci: nebudou uniformy generálů vypadat jako sovětské? Naštěstí měl Theodor Pištěk už před tím jasnou představu „jihoamerické“ junty, takže se točit mohlo. I když z konečné verze z vůle cenzora nějaké scény vypadly. Jedna přibyla po dokončení filmu: vtip s modrou krví (obrázek někde nahoře) napadl tvůrce až na poslední chvíli. Natáčení už bylo uzavřeno, vypůjčili si tedy kameru od jiného štábu, vytáhli rekvizitu ze skladu a záběr udělali.
Zachovala se historie pracovních názvů: v první verzi se měl snímek jmenovat Ledvinky paní Steinerové, další varianta byla Proboha, snědli jsme paní Kelletiovou!, konečné jméno vzniklo vyhozením jednoho slova z Pane, vy jste dvojnásobná vdova.
Film nestojí jen na skvělém scénáři, ale také na výkonu herců; sešla se tu první liga tehdejšího humoru. Vévodí jí především Iva Janžurová v hlavní trojroli (třeba ve scéně, kdy coby mužský mozek v ženském těle řeší naprosto zásadní a tajemné problémy s ženským spodním prádlem), nebo když se pokouší najít bombu, ukrytou v oblečení své přítelkyně Molly,
Král: Kelletiová, já chápu, že mi chcete udělat radost. Ovšem – za takovou cenu ... Kelletiová, ta dívka nastydne.“
případně s mozkem vražedkyně Stubové v roli velekněžky.
Ostatní postavy ale nejsou jen nahrávači. Vladimír Menšík coby kriminálník Bloom (se skvělou scénou v koupelně, kteréžto zařízení viděl nejspíš poprvé v životě), pánové Cupák a Libíček,
STEINER: Chlape, vy jste mi zavařil. Snědli jsme slavnou herečku, chápete? Generál si ji chtěl vzít
BOBO: Vždyť si bral. Třikrát.
Miloš Kopecký jako profesor Somr: Žádný problém, hlasivky. Člověk jich má celkem patnáct, veverka jenom dvě. Tím se vysvětluje, proč je v lese takové ticho.
a úžasně odtažitý král Jiřího Sováka. Ani ostatní, v menších rolích, nezapadnou.
Zkrátka pohoda.
„Zavři oči, brouku.“
14.2.2009
