Bezejmenná stránka: Cokoliv > Opravník

Opravník #15


Defenestrace (vycházející z latinského slova fenestra, čili okno) je termín, který není v českých zemích potřeba vysvětlovat. Už ve školních lavicích se žáčci dozvědí že někde někdo někoho vyhodil z okna (víc si většinou nezapamatují). A že takové vyhazovy byly dva. Což není to tak docela pravda.


Jeden a půltá defenestrace


Nejprve shrnutí věcí známých.

 

1419

První pražská defenestrace byla vyústěním napjaté situace, panující v Čechách na sklonku vlády Václava IV. Nespokojení stoupenci Mistra Jana Husa se bouřili po celé zemi, král ve snaze uklidnit rebely dělal jednu chybu za druhou. Otevřený konflikt se dal čekat každým dnem – a také přišel.

Největší Václavovou chybou bylo jmenování konšelů, jímž chtěl uklidnit zradikalizované Nové Město. Nová městská rada začala okamžitě jednat, nechala několik husitů pozavírat. Vzhledem k bouřlivé atmosféře ve společnosti to bylo opravdu výborné rozhodnutí. Horký červenec se nesl ve znamení ještě žhavějších projevů duchovní vůdce rebelů Jana Želivského. Až nadešel 30. červenec, kdy se ozbrojení husité shromáždili v chrámu Panny Marie Sněžné a vybuzeni kázáním, vyrazili nejprve do kostela Sv. Štěpána (odkud byl před časem Želivský vyhozen), odtud pak, posilněni svatým přijímáním, přímo k novoměstské radnici. Domluva s konšely o vydání vězňů byla neúspěšná a rychle se změnila v radikální řešení. Konšelé letěli z oken.

Proti rebelům byl vyslán podkomoří Jan Bechyně, ale protože byl sám husita, jeho vojáci nezasáhli. České země vstoupily do dalšího rozhodujícího úseku dějin.

 

1618

Defenestrace roku 1618

Předehrou k událostem 23. května 1618, byla narůstající nespokojenost evangelíků s katolickým státním náboženstvím. Katolíci porušovali Rudolfův Majestát o náboženské svobodě, evangelíci nezůstávali pozadu, když se ho snažili aplikovat i na ty oblasti náboženského života, které neřešil. Poslední kapkou, jíž příslovečný pohár přetekl, byla nařízená demolice dvou protestantských kostelů, postavených v Broumově a v Hrobě. I když šlo dnešním terminologií o nepovolené stavby, evangeličtí defenzoři, čili ochránci víry, si stěžovali u krále. A když nepochodili, svolali na květen do Prahy sjezd protestantské šlechty.

Jeho výsledek je znám dodnes. 23. května 1618 se na Pražský hrad dostavila delegace, která nemínila dlouho vyjednávat. Rozhodně ne s katolickými úředníky. Královští místodržící Jaroslav Bořita z Martinic a Vilém Slavata z Chlumu a Košumberka, plus sekretář Filip Fabricius byli odejiti oknem, na rozdíl od svých předchůdců ovšem pád přežili.

I když stavy vyhlásily, že v žádném případě nejde o vzpouru proti panovníkovi, situace se vyvinula přesně opačným směrem, k válce s císařským vojskem a k dobře známým událostem třicetileté války.

 

Defenestrace 1 1/2

Mezi oběma slavnými vyhazovy uplynula dvě staletí, v nichž se událo mnohé a svět se začal měnit. V českých zemích se situace po husitských válkách pomalu uklidnila, hospodářství se z válečného chaosu dostalo do stavu kdy za krále Holce byla v Čechách za groš ovce, (míněn je Ladislav Pohrobek) čili na vrchol. Přesto však zůstával jeden velký rozpor. A tím byla víra.

V království vedle sebe žili jak katolíci, tak kališníci. Nebylo to soužití bezproblémové a největší rozpory se týkaly především Prahy. Teologické hádky a vzájemná nevraživost se ještě daly unést, ale obě strany se dostávaly i do nebezpečnějších konfliktů.

V roce 1483 dospěla situace tak daleko, že hrozila vyústit v krvavé střetnutí. Nejisté bylo jen to, kdo začne.

Dnes není jisté, jestli na počátku záříjových událostí stála připravovaná katolická akce, která měla narušit svatováclavské posvícení, slavené podle kališnického rituálu ve všech pražských kostelích najednou, nebo to byla ex post vybudovaná záminka. V každém případě se 24. září 1483 v osm hodin ráno rozezněly zvony Týnského chrámu, domluvený signál kališnického převratu ve všech třech pražských městech. Zatímco na Starém Městě byli konšelé zajati, uvrženi do vězení (a někteří popraveni), Nové Město pražské si zopakovalo události devatenáctého roku. I když už nejspíš nežili přímí pamětníci slavné defenestrace, vzpomínka na ni přetrvávala a právě ona se stala vzorem pro okamžitou likvidaci novoměstských konšelů a vyhození jednoho (podle některých pramenů dvou) z nich z okna.

V dalších dnech následovalo obsazení Pražského hradu a Vyšehradu, dav se obrátil proti klášterům, rozjitřená situace bohužel vedla i k židovským pogromům. V celé městě byla jako oficiální uznána pouze kališnická víra.

Král Vladislav s novými městskými radami jednal přesně rok, než se 24. září 1484 zavázal výsledky převratu na radnicích respektovat. Na čtyřicet let pak hlavní město Českého království řídili husité.

Proč byla ale byla v pořadí druhá pražská defenestrace zapomenuta?

Jednoduchá odpověď. Protože šlo právě jen o druhou pražskou defenestraci, do níž, jak už bylo řečeno, příliš nevstupoval ani panovník. O tehdejším pojetí státu a jeho vnitřních záležitostí dobře vypovídá například soukromá válka, jíž 18. července 1507 vyhlásil rytíř Jiří Kopidlanský z Kopidlna Praze a později i proti dalším královským městům, jako odplatu za popravu svého bratra; kupodivu ji vyhrál, nakonec ovšem tak trochu dnešním právnickým stylem, než se pustil do boje, převedl svůj majetek na příbuzné a když pak například Pražané zaútočili a dobyli rodinné sídlo, obrátil se na soudy s tím, že poničili majetek, patřící jeho matce a tedy osobě na sporu neúčastněné. Ani tento ozbrojený spor se Koruny netýkal.

Předchozí i následující defenestrace byly významnými body v historii celé země (a nejen jí), zatímco události roku 1483 neznamenaly mimo městské hradby prostě nic.

2.6.2007

Nevěříte?

Přesvědčte se tady:

Kronika Českých zemí, FortunaPrint, 2003

 

 

 
Tumbrl Facebook Instagram Mastodon

Literárium další příběhy ...

Bestiář

Cokoliv

Poslední změny