Bezejmenná stránka: Literárium

Vyslanec

 

Když pak přešlo čtyřicet dnů, otevřel Noe v arše okno, které udělal, a vypustil krkavce; ten vylétával a vracel se, dokud se vody na zemi nevysušily.

Genesis 8, 6-7

 

Kdyby to nebylo přirovnání vzhledem k poslání nevhodné, s chutí by prohlásil, že ho křídla pekelně bolí.

Vždyť taky obletěl prakticky celý svět. Nekonečnou hladinu, z níž pozvolna začaly vystrkovat hlavy kdysi vysoké hory. Každý den se vznášel na obloze, každý den pátral po místě, u něhož by loď mohla zakotvit. A každým dnem mu zadání připadalo prostší a zbytečně plýtvající jeho možnostmi.

Najít suchou zemi? Silná křídla snad zvládnou mnohem víc. On nenajde pouze pobřeží, najde bezpečný přístav. Co bezpečný přístav, ideální místo pro nový začátek!

Budou pěkně překvapení. Pověřili ho jednoduchým úkolem, on se vrátí s něčím mnohem dokonalejším.

Trvalo to, ale přece uspěl. Až na konci té vodní spousty, daleko ode všeho, konečně našel, po čem pátral. Vyřídil, co vyřídit chtěl.

Byla to dlouhá cesta. Dlouhý návrat. Úspěch ale vlil do unavených svalů novou sílu; představa, jak všichni překvapením otevřou ústa, mordy, tlamy a zobáky, jak budou oslavovat nového hrdinu, který tak nečekaně přinesl víc, než naději, dala jeho křídlům křídla.

„Našel jsem to!“ mohl konečně zakřičet. Pustit z pařátů velký, nebesky těžký klíč.

„Haló. Našel jsem brány Ráje! A je odemčeno! Kde všichni jste?“

Archa byla prázdná. Noemově rodině ani pasažérům nikdo neřekl, že mají čekat. Tak nečekali.

Jen na zemi usychala olivová ratolest.

 

© 2022, napsáno 2022

 

 
Tumbrl Facebook Instagram Twitter

Literárium další příběhy ...

Bestiář

Cokoliv
Akta O
Holmesiana
Hudba
Film a TV
Historie

Poslední změny

 

TOPlist