Bezejmenná stránka: Literárium

Kletba mluvícího koně

 

Narubijská liga pro osvobození nespravedlivě zakletých? Jo, tak ty znám. Hodné dívky a poctiví hoši. To se jim musí nechat, že mě vytáhli z cirkusu, že platí tohle ustájení. A že se snaží, opravdu snaží...

Dennodenně.

„Neboj, to zvládneme,“ poslouchám každé dopoledne. A v poledne a po krmení a někdy i před večerem. Jsou jeden každý vrozený altruismus a ochota. I potom, co jsem poctivě přiznal, že mé prokletí je snad trochu unáhleným následkem mého nerozumného obtěžování jisté dámy v domácnosti  pověstného Magicruxiuxe.

Ještě mě politovali.

„Toho známe. Kletby on rozdává na počkání, vůbec se nerozmýšlí. Co jsi zač? Nebohý sloužící nebo princ hledající v jeho paláci radu?“

„Kůň. Hele, odpovídat na otázky z malé násobilky tedy nebylo nic moc, nijak zvlášť mě taky nekrmili, tak fakt díky. Ale víc nepotřebuju.“

„To dáme,“ odpovídá dnešní dobrovolník. „Sice nám to zatím nevychází, ale to se zvládne.“

„Co?“

„Zbavit tě prokletí téhle podoby.“

Da capo al fine. Až si říkám, jestli bych se neměl naučit rýt kopytem písmena, možná by si mě principál v cirkuse víc považoval.

„Musíme vyzkoušet všechny možnosti,“ poslouchám chlapíka, přetékajícího ideály.

„Jaké?“ zajímám se. Mám proč, včera na mě jeden zničeho nic vychrstl vědro studené – co to říkám – ledové vody.

„Já jen, jestli nejsi vodník,“ zkoušel omluvu, když se vyhnul odvetnému kopytu, „To bys nevěřil, kolik sedláků trápí hastrmany, přeměněné na koně.“

„Já JSEM kůň!“ řekl jsem mu a opakuju to i teď.

„My víme. Ale to se podá. Vrátili jsme k životu sochu, probudili spící vesnici, odčarovali lesního dělníka proměnného v pařez. Můžeš si  o tom přečíst v našem zpravodaji.

„Nemůžu!“

A znovu opakuji a připomínám, že i když vypadá naprosto báječně a příroda je prostě příroda a koně to tak dělají, není pro tažného hřebečka neurčitého původu nejlepší nápad pokusit se skočit na chovnou klisnu ve stájích nekompromisního uživatele černé magie. Střílejícího bohužel ukvapeně kouzla a kletby od boku.

Takže zítra znovu. Cítí to jako poslání a nevzdají se. Pozítří další pokus. Popozítří... Tak si říkám, jestli on ten černokněžník není bezmyšlenkový ostrostřelec, ale chytrá potvora, která dobře věděla, co dělá, a pravým prokletím je to, že i když jste následkem kletby kůň mluvící, stejně vás nikdo neposlouchá.

 

© 2021, napsáno 2021

 

 
Tumbrl Facebook Instagram Twitter

Literárium další příběhy ...

Bestiář

Cokoliv
Akta O
Holmesiana
Hudba
Film a TV
Historie

Poslední změny

 

TOPlist