Bezejmenná stránka: Historie > Padělatelé

Kolébka civilizace

 

Turecká Anatolie, kraj, ležící na východní pobřeží Středozemního moře, je jedním z nejstarších osídlených míst. Právě tady se střetávala Mezopotámie s kulturou středomořskou, nedaleko na jihu vzkvétala civilizace nilského poříčí. Dodnes tu archeologové nachází pomátky na dobu, kdy mezi Eufratem a Tigridem vyrostla první životaschopná civilizace. Anatolie pak byla branou, kterou mezopotámská kultura pronikala do Evropy.

Jedním z nejznámějších anatolských nalezišť jsou ruiny městečka Hacilar. Jednoho z nejstarších měst na světě, které existovalo někdy v letech 5700 až 2000 před naším letopočtem. Je možné, že tento fakt dovolil vznik hypotéze, podle níž se kolébka mezopotámské kultury nacházela právě tady.

Živnou půdou pro změnu náhledu na dávnou historii lidstva vytvořila až bomba, vybuchnuvší v roce 1956.

Ne, nešlo o trhavinu v pravém slova smyslu. Odpálil ji profesor James Mellaart, když objev Hacilaru ohlásil.

Měl co ohlašovat – bohaté neolitické naleziště s množstvím keramiky, antropomorfní figurky. Hacilarské předměty, fascinující zvláštní jednoduchostí, vzbuzující představu oné strašlivé hloubky sedmitisícileté minulosti, se rozlétly po světě. Nakupoval je kdekdo, kustodi pařížského Louvru, stejně jako newyorského Metropolitního muzea, pracovníci věhlasného Britského muzea stejně jako sběratelé.

V roce 1965 pořídilo jednu dvouhlavou vázu i oxfordské Ashmolovo muzeum. Takové nádoby – dvojité, ozdobené dvěma hlavami – byly v té době ve světě čtyři, čemuž odpovídala i cena sedm tisíc dvě stě dolarů. Dobrozdání odborníků potvrdilo hacilarský původ a keramika putovala do sbírek. Jenže to už v některých hlavách zahlodal osten podezření. Oxfordským archeologům se nelíbil tvar vázy. Ani materiál. Pustili se tedy do výzkumu – a sporů, které tehdejší znalosti nedokázaly rozsoudit.

Je váza pravá nebo je padělkem?

Do hry vstoupila laboratoř Archeologického ústavu Oxfordské univerzity, přesněji řečeno chemik Martin Aitken, který keramiku podrobil radiotermoluminiscenční zkoušce.

Výsledek nahrál skeptikům. Oxfordská váza pravá nebyla.

To se stává. Na slavných nálezech se přiživí mnoho podvodníků, nehraje roli, jestli jste padělek vykopali přímo na nalezišti, ještě včera tam nemusel být. U neolitické i mladší keramiky je falšování o to jednodušší, že můžete pracovat přímo s původním materiálem, hlína většinou nepochází z velké dálky. Muzeum mohlo být rádo, že přišlo jen o sedm tisíc. Vždyť nedlouho poté byl v New Yorku zachycen hacilarský falzifikát s katalogovou cenou dvacet tisíc. Jenže mezitím prozkoumala oxfordská laboratoř i sbírky Britského muzea.

Z šestašedesáti exponátů bylo čtyřicet osm falešných! Ano, většina předmětů nebyla stará 7 000 let. Nebyla možná stará ani 7 000 dní.

Archeologové bili na poplach. Louvre ani turecká muzea (ta z pochopitelného národního zájmu) své sbírky testům nepodrobila. Pracovišť, schopných provádět radioluminiscenční analýzu, nebylo po světě mnoho.

Jestliže však turecká muzea i archeologie hrály mrtvého brouka, nenechala věc spát turecká policie. Počet padělků, převyšující počet originálů byl přece jen do očí bijící.

Šestnáct let po senzačním objevu profesora Mellaarta navštívila zámožného burdurského občana Senketa Cetinkaye nečekaná policejní návštěva. Policisté měli v ruce povolení k domovní prohlídce. Bylo ho zapotřebí, prohlídka odhalila vedle padesáti čtyř pravých hacilarských předmětů, které sloužily jako vzory i dvacet tři falzifikátů. Materiál pocházel ze stejných nalezišť, jakých využívali i pradávní anatolští hrnčíři. Cetinkay měl výborné předpoklady se na hacilarských nálezech slušně přiživit a také to udělal. Jenomže v něčem se od podobných podnikavců liší.

Sedlák, který v roce padesát šest profesora Mellaarta na místo, kde kdysi stával Hacilar, přivedl, totiž nebyl nikdo jiný, než přestrojený Sevket Cetinkay.

Nadšení v objev nové kolébky civilizace rychle opadlo a původní, pravé hacilarské nálezy se znovu staly vzácnými. Navíc je provází punc padělku, jehož se musí zbavit.

(14.5.2002)

 

 
Tumbrl Facebook Instagram Mastodon

Literárium další příběhy ...

Bestiář

Cokoliv

Poslední změny