Opravník #25

Dvě biblické události, jež budou v následujících řádcích probrány, nepřišly na přetřes proto, že by obecné povědomí nějak strašlivě chybovalo v jejich hodnocení. Jde spíš o upozornění na plnou verzi v druhém, a na přeskok v logické úvaze z útesu jedněch informací na skalisko druhých u prvního případu.

Dodatek ze starého Říma pak vysvětluje proč je březen v jiných jazycích březnem. Tedy march, marec či mars marchem, marcem či marsem.

Den, kdy to všechno začalo

Na otázku Proč je neděle volný den, zní obvyklá odpověď: Protože je to tradice, a protože Bůh v neděli odpočíval, poté, co šest dní pilně pracoval na budování světa.

Což je chyba, a to bez ohledu na to, v co věříme.

Vzato dnešním kalendářem začalo totiž stvoření v neděli a skončilo v pátek – to sobota je právě oním dnem, kdy Bůh odpočíval. Význam neděle, která v češtině mate svým pojmenováním, je záležitost na delší výklad, zkusíme raději jen ten krátký.

Jde vlastně o v pozdějších dobách adoptovaný svátek pohanský, což ukazují jazyky, v nichž si neděle udržela původní sluneční název. Došlo k tomu v Římě, v němž do přijetí křesťanství jako státního náboženství bujela celá řada kultů celé řady bohů, kteří většinou patřili do náboženských systémů, v nichž hrálo podstatnou, ne-li nejdůležitější roli Slunce. Pak nastoupil císař Konstantin, který se Ediktem milánským, vydaným v roce 313 zasloužil o ukončení pronásledování křesťanů, a který o dvanáct let později svolal první ekumenický koncil, aby se pokusil vyřešit spory mezi jednotlivými křesťanskými skupinami. Ten v roce 321 prohlásil dies solis, sluneční den, za svátek. A protože se zároveň za jeho vlády stalo křesťanství náboženstvím dominantním, bylo to.

Důvody, které Konstantina k tomu kroku vedly, jsou dnes předmětem dohadů. Mohlo to být jak proto, aby si císař udržel na své straně i věřící jiných náboženství, tak i natruc Židům, kteří sice křesťanství přivedli na svět, ale od nichž se ve čtvrtém století snažili Římané distancovat.

Cesta tří králů

Tři mudrci (podle středověké legendy králové, ale novověk je obdařil mnohem pravděpodobnějším povoláním), kteří následovali dle tradice nebeské znamení a šli se poklonit novorozenému králi Židů, ve skutečnosti nešli rovnou do Betléma (proto dorazili pozdě). Hvězda jim totiž ukázala směr, ne přesnou polohu.

Proto se zastavili ve správním centru země, aby se zeptali na cestu. Nejspíš předpokládali, že v Jeruzalémě najdou spřízněné vědecké duše.

Herodes, který svému okolí nedůvěřoval, jejich zaujetí pro proroctví využil. Či spíše pokusil se ho zneužít, protože řeči o narození Mesiáše ho znepokojovaly. Pověřil tedy (v soukromí) dychtivé mudrce úkolem najít ono správné místo a rychle se vrátit, aby se i on, král Judeje, mohl jít poklonit králi všech Židů.

Herodův úskok nevyšel, mudrci poslechli radu, které se jim dostalo ve snu a vrátili se z Betléma rovnou domů, aniž by do Jeruzaléma cokoliv vzkázali.

Drobnou opravu ke třem králům, coby folklórní události, přece jen přidám: oblíbená písmena K+B+T (C+B+T mimo české země), psaná křídou na dveře či vrata, nejsou počátečními znaky hypotetických jmen Kašpar, Melichar a Baltazar, ale zkratkou z latinského Christus mansionem benedicat, Kristus žehnej domu tomuto.

Jak se dostal Mars do kalendáře

Na závěr zpět ke kalendáři. A k pohanům.

Staří Římané nezasvětili první měsíc v roku – podle jejich počítání březen, čili March, marec a bůhvíjak ještě, uctívanému bohu války, protože byli výbojní a válkychtiví. Byli – jako všechny starověké kultury – především národem zemědělským, mnohem více závislým na rozmarech přírody a ročním běhu, než na vrtoších válečné štěstěny. Tak proč Mars?

Úcta k Martovi, který rozhodně nebyl jen apeninskou variantou řeckého Área – odpovídal spíše druhému řeckému božstvu boje, tedy Athéně – původně nepramenila z jeho schopností postavit se za své ovečky na válečném poli. Mars byl totiž na počátku své božské kariéry bohem agrárním, starajícím se víc o kosení polí, než kosení nepřátel. K atributům válečníka se dostal až později, zpočátku pracoval na poli plodnosti a vegetačních cyklů. A stejně jako služba jeho kolegů z jiných náboženských systémů, i Martova práce začínala na jaře, kdy bylo nutné postarat se o to, aby z mrtvé země vyrašil nový život.

A máme to. Z ochránce živobytí se sice později stal ochráncem lidu a státu a proto válečným božstvem, ale měsíc, kdy se příroda probouzí, už mu zůstal.

S tímto omylem jsem se setkal i v knize Sto astronomických omylů, uvedených na pravou míru. Inu, nikdo nejsme dokonalý a zmínka o římské adoraci války byla jen autorským bonmotem, ale přesto.

12.3.2014