 |
Opravník #16 |
Lenochod je zvíře populární. A zajímavé, ale který tvor při bližším pohledu není zajímavý? Každopádně zvláštnosti tohoto býložravce jsou natolik zřetelné, že si jich všimne i kolemjdoucí laik. Kromě pomalého pohybu se zapsal do obecného povědomí i polohou, v níž tráví spoustu času a pověstně dlouhým spánkem. Je všechno z toho pravda?
Lenochod ...
Dnešní lenochodi, tedy příslušníci čeledí Bradypodidae a Megalonychidae, rozhodně nepatří mezi velká a nebezpečná zvířata. Takový lenochod dvouprstý, nejznámější představitel se svými několika kilogramy hmotnosti a něco přes půl metru délky, pomalu popolézající po větvích, nikoho nezaskočí, tím spíš, že objevit divoce žijícího jedince nebývá jednoduché. Málokdy sestupuje na zem, po níž se díky stavbě těla, nedokáže pořádně pohybovat (kupodivu je dobrý plavec s velkou výdrží na jeden nádech).
Jejich pliocénní a pleistocénní bratranci ovšem vypadali jinak. Populární Megatherium by na žádný strom nevylezlo, s pěti tunami živé váhy se mohlo o nějaký maximálně opřít. Stejně jako jiná velká pravěká fauna vyhynulo (i když je možné, že přece jen o něco později, než se obecně předpokládá), když se změnily životní podmínky a do jeho biotopu nastoupila modernější konkurence. Někteří příbuzní megathérií, u nichž si to evoluce s přehnanou velikostí rozmyslela, se už před časem rozhodli pro jiné prostředí, než byly jihoamerické savany, a zamířili do pralesa.
Cesta na stromy byla ovšem bez návratu a navíc znamenala evoluční handicap, protože každá přílišná specializace je náchylná k zániku. Do dnešní doby přežilo pouze několik druhů, které se časem vyvinuly ve zvířata z každého pohledu zajímavá.
Pro téměř nepřetržité visení na větvi hlavou dolů, si časem upravili jednak drápy, které vypadají a slouží jako háky, jednak vlásečnicový systém, dodávající všem svalům dostatek krve i v jejich pro jiné savce nezvyklé poloze. Nejtěžší vnitřní orgány se posunuly do zadní části břišní dutiny. Dvacet zubů, pro jejichž počet byl řád, k němuž patří nazván Edentata, čili Chudozubí, nepokrývá sklovina, ale pórovitá hmota.
Zajímavá je také i barva divoce žijících lenochodů. Bývají často do zelena, ale není to výmysl jejich organismu, způsobují to kolonie řas, žijící v lenochodí srsti. Nejsou jedinými obyvateli tohoto biotopu, dlouhé chlupy, které – vzhledem k již zmiňované běžné lenochodí poloze – rostou obráceně než bývá běžné, poskytují domov i drobnému létajícímu hmyzu. Trávicí systém, jemuž vévodí obrovský žaludek, hostí pro zpracování potravy důležitou mikrofaunu.
... a jeho pověstný spánek
Dlouhou dobu byli lenochodi známí svým opravdu dlouhým, i šestnáctihodinovým spánkem. Až do doby nedávné, kdy německý zoolog Niels Rattenborg ze starnbergského Ornitologického institutu Maxe Plancka, zjistil, že to se spaním oproti jiným druhům nijak zvlášť nepřehánějí. I když se donedávna tvrdilo, poctivě podpořeno pozorováním i měřením, že průměrný jedinec rodu Bradypus očividně v klidu prochrní větší část dne, nastavuje tím výsměšné pozadí všem workholikům.
Jenže pravými lenochody byli v tomto případě vědci, veškerá pozorování totiž prováděli na zvířatech v zajetí. Je to méně nákladné, méně nebezpečné a umožňuje nepřetržitý výzkum třeba celý život. Takto byla zaznamenána ona dlouhá doba spánku. A publikována a zakonzervována jako jasný fakt.
Doktor Rattenborg nechtěl tuto informaci ani vyvracet, ani dokazovat, divoce žijící lenochody si vybral k testům nových přístrojů na záznam mozkové činnosti, protože pomalu se pohybující všežravec zničí drahý přístroj méně pravděpodobněji, než šelma, vydělávající si na živobytí lovem. Všechna tři pokusná zvířata mu dle očekávání přístroje ani nezničila, ani s nimi neutekla. Testy dopadly dobře a navíc se vedlejším výsledkem experimentu stalo překvapivé zjištění, že průměrná délka spánku zkoumaných zvířat byla jen něco přes devět hodin. Což opravdu není mnoho.
Příčina rozporu je jaksi logická. V zajetí chované zvíře ušetří značnou část času a energie tím, že nemusí pracně shánět potravu a nemusí se vyhýbat predátorům. Což může všímavý laik, pokud je majitelem domácí kočky, poctivě krmené z plechových úlovků z polic supermarketů pozorovat sám, zvlášť, má-li v okolí reprezentativní vzorek v podobě koček bezdomovkyň.
7.9.2008
Nevěříte?
Přesvědčte se tady:
Ilustrační fotografie pochází z Wikipedie a jejím autorem je Stefan Laube
