Bezejmenná stránka: Bestiář
obsah
předchozí část
následující část

Bestiář
část sto třicátá čtvrtá

Tjenenyet

Bohyně Tenenet

Tenenet, taky Zenenet. Přepis písma, které ignoruje samohlásky, není jednoduchý, takže i Tanenet nebo Tenenit. V Egyptě starém, ale ne nejstarším, známá je od ptolemailovských dob čili třetího století před naším letopočtem, zastávala funkci bohyně porodů, ochránkyni dělohy. Patřila ovšem i k slunečním božstvům.

Jejím partnerem byl Montu, bůh se sokolí hlavou, respektive Tjenenyet byla jednou z jeho partnerek; ne, že by podle pozdějších místních zvyků měl tenhle pán harém, šlo o božstva lokální, takže každá ves jiný… bůh. Nebo bohyně.

Kteří později splývali jedni s druhými, případně ustupovali před úspěšnějšími bohy jiných vesnic. Měst.

Dcera Amona a Mut je brána i za jednu z možných matek řecko-egyptského Harpokrata. Původním zněním Har-pa-khereda, jednoho z nepochopených (tj. špatně vyložených) bohů. Skutečnost, že šlo o Hóra v jeho dětské fázi, cizinci úspěšně minuli a dětské gesto si vyložili jako znamení ticha a tajemství. Nestalo se to poprvé. Nebylo to naposledy.

V podezření (které napovídá jeden zachovaný záznam) je Tenenet i z mateřství v případě Iunit. Takto další partnerky zmíněného boha, aspoň v Armantu, města nedaleko egyptských Théb, Řekům známého jako Hermonthis. Sluší se ještě poznamenat, že armantský Montu nebyl tak docela totožný s Montuem thébským; v každém z měst přijal trochu podoby trochu jiných bohů. Tenenet sama později splynula nejen s Iunit, ale i s Raet-tawy a především s Eset. Jako bohyni mateřství jí nic jiného, než podlehnout úspěšnějí kolegyni nezbývalo.

 

ilustrace PharaohCrab, CC0, via Wikimedia Commons

5.7.2026

Raet-tawy

Ženský protiklad slunečního . Plným jménem Réa Dvou zemí, míněn je Horní a Dolní Egypt. Jejím partnerem ale nebyl Slunce osobně, ale Montu, personifikace jeho spalujícího žáru. Doložena už v pětadvacátém století před Kristem, tedy v době, kdy Egyptu vládla pátá dynastie, a kdy kult slunečního boha dospěl vrcholné formy.

5.7.2026

Kileken

Venuše ve své jitřní přítomnosti obvykle bývá dívka. V mýtu východoafrických Masajů je to chlapec, který kdysi navštívil Zemi a spřátelil se se starým farmářem. Pracoval pro něho, nic nechtěl, jen si vymínil, ať se farmář nepokouší zjistit, odkud Kileken přichází.

Jsou to mýty, pokračování je tedy jasné. Samozřejmě, že člověk chlapce špehoval, aby zjistil, že sestupuje z nebe. A samozřejmě, že se zrazený Kileken proměnil v zářivé světlo a odlétl zpět na oblohu. K jeho ranní podobě se s prosbou obracejí ženy, jejichž muži se ještě nevrátili z lovu, zatímco ta večerní, známá pod jménem Leken, ohlašuje nový Měsíc.

5.7.2026

Uvažujete o tom, odkud tato stránka čerpá, rádi byste bibliografii? ☞ Tímto směrem

Přišlo vám to zajímavé a nemáte nic proti pokračování? ☞ Tudy ke knihám

Máte pocit, že v Bestiáři někdo nebo něco chybí? ☞ Kontakt zde

obsah
předchozí část
následující část

 

 
Tumbrl Facebook Instagram Mastodon

Literárium další příběhy ...

Bestiář

Cokoliv

Co je nového?